Psychiatr se saxofonem. Jak František Šalanda propojuje medicínu, psychiatrii a hudbu
Přes den pomáhá pacientům jako lékař na psychiatrii. Večer stojí na pódiu jako DJ a saxofonista známý pod jménem Saxofrancis. Dvě profese, které se mohou zdát naprosto odlišné, ale podle Františka Šalandy se navzájem doplňují.
Jak se dá skloubit medicína s hudbou? Co mu práce psychiatra dala do života a proč si myslí, že koníčky nejsou luxus, ale nezbytná součást spokojeného života? Přečtěte si jeho příběh.
Jak se dá skloubit práce psychiatra s hudbou?
Přes den pracuji jako lékař na psychiatrii, večer nebo v noci stojím na pódiu jako DJ a saxofonista. Na první pohled dva odlišné světy. Jeden je spojený s nemocnicí, strukturou, velkou odpovědností a lidskými příběhy. Druhý s hudbou, kreativitou, emocemi a svobodou. Ve skutečnosti se ale tyhle světy neustále prolínají. Jeden bez druhého by pro mě nedával smysl.
Byl někdy okamžik, kdy jste přemýšlel, že medicínu opustíte?
Dva světy, jedna identita
Už během studia jsem stál před rozhodnutím, které zná spousta lidí. Jít bezpečnou cestou, nebo dát prostor tomu, co mě skutečně naplňuje. Medicína byla racionální volba. Hudba byla vášeň. V určité fázi jsem měl pocit, že si budu muset vybrat.
Dokonce jsem byl blízko tomu medicínu opustit. Hudbou jsem si tehdy dokázal vydělat víc než jako začínající lékař a dávalo to smysl. Jenže právě v té době mi začalo docházet něco zásadního. Když se z koníčku stane jediný zdroj obživy, může se z něj vytratit radost. Najednou na něm závisí všechno. A tlak, který jsem do té doby znal z medicíny, se přesunul do hudby.
Dnes vím, že právě kombinace obojího je pro mě ideální. Medicína mi dává stabilitu, smysl a hlubší pochopení lidí. Hudba mi dává svobodu, ventil a kreativní prostor. Jedno vyvažuje druhé.
Ovlivňuje práce psychiatra Vaše hudební vystupování?
Psychiatrie mě naučila poslouchat jinak
Práce na psychiatrii je do velké míry o naslouchání. Ne jen tomu, co člověk říká, ale i tomu, co zůstává mezi řádky. O emocích, které nejsou vyslovené. O napětí, které je cítit, ale nedá se jednoduše pojmenovat.
Hudba funguje podobně.
Když hraju na saxofon nebo stojím za DJ pultem, vnímám energii lidí, jejich reakce i atmosféru v prostoru. Je to jiný typ komunikace, ale princip je stejný. Ladíte se na druhé.
Možná i proto vnímám hudbu jako jednu z nejpřirozenějších forem terapie. Dokáže otevřít emoce tam, kde slova nestačí. Uklidnit, rozproudit a spojit lidi. Někdy stačí pár tónů a změní se nálada v celé místnosti.
Je náročné zvládat dvě profese současně?
Realita není vždy jednoduchá
Romantická představa lékaře přes den a hudebníka v noci zní hezky. Realita je ale často méně instagramová.
Plný úvazek, noční služby, nepravidelný spánek. Do toho koncerty, cestování a produkce. Jsou období, kdy je toho prostě moc. Tělo i hlava to dávají jasně najevo.
Velké téma je spánek. Když pracujete ve zdravotnictví a zároveň hrajete večerní akce, spánková hygiena dostává zabrat. Člověk si musí aktivně hlídat, kde může ubrat, kdy zpomalit a jak regenerovat.
Zároveň žijeme v době, která sama o sobě tlačí na výkon. Neustálá dostupnost, sociální sítě a tlak být vidět. O to důležitější je umět se z toho občas odpojit. I já jsem si několikrát dal digitální detox a pokaždé to bylo překvapivě osvobozující.
Proč podle Vás dává smysl dělat medicínu i hudbu?
Proč to celé dává smysl
Možná nejdůležitější uvědomění přišlo ve chvíli, kdy jsem si vyzkoušel obě extrémní varianty.
Když jsem se věnoval jen hudbě, začala mi chybět hloubka a stabilita. Když jsem byl jen v medicíně, chyběl mi ventil a kreativita.
Dnes vím, že nepotřebuji volit mezi jedním a druhým. Právě kombinace těchto dvou světů mi umožňuje fungovat dlouhodobě a udržitelně.
Hudba mi pomáhá zpracovávat náročné situace z práce. Medicína mi zase dává nadhled nad hudebním světem a díky ní si mohu dovolit tvořit více svobodně.
Psychiatr František Šalanda se Sakoplášťem INFINITE MedStyle – prémiové pohodlí a elegance, které ladí s každým vaším tónem
Co je pro Vás při práci v nemocnici důležité?
Malé detaily, které dělají rozdíl
Když trávíte velkou část života v nemocnici, začnete si víc všímat i zdánlivých detailů. Pohodlí, funkčnost a materiály.
Možná to zní banálně, ale i to, v čem pracujete, ovlivňuje, jak se cítíte během dne. Proto jsem si na služby i ambulanci vybral halenu a kalhoty z řady INFINITE Flex od INFINITE MedStyle. Jsou lehké, pohodlné a zároveň vypadají dobře, což není úplně samozřejmost.
V prostředí, kde trávíte dlouhé hodiny a řešíte náročné situace, dává smysl mít alespoň některé věci pod kontrolou. A komfort oblečení mezi ně rozhodně patří.
Co byste vzkázal lidem, kteří mají pocit, že už na své koníčky nemají čas?
Často se setkávám s lidmi, kteří mají pocit, že na svoje koníčky už není čas. Že práce, škola nebo životní situace jim to neumožňují.
Rozumím tomu, ale zároveň si myslím, že právě v náročných obdobích je důležité nenechat si vzít to, co nás baví. Nemusí to být hned na profesionální úrovni. Nemusí to být dokonalé. Stačí si ten prostor vědomě vytvořit.
Protože koníčky nejsou zbytečný luxus. Jsou to zdroje energie.
A někdy právě to, co děláme bokem, může mít velký dopad na to, jak fungujeme v práci i v životě obecně.
Františkovi děkujeme za inspirativní rozhovor a přejeme mu mnoho spokojených pacientů, úspěšných vystoupení a radosti z obou profesí, které dokazují, že medicína a umění mohou jít ruku v ruce.
Článek připravil: Marek Prokeš
