Zdravotní sestry mají dlouhou a bohatou historii, která sahá až do starověkých civilizací, kde byly ženy, často matky a pečovatelky, odpovědné za základní péči o nemocné a zraněné. Moderní ošetřovatelství začalo v 19. století a na začátku toho všeho stála sedmnáctiletá dívka jménem Florence Nightingale.
Florence pocházela z bohaté rodiny a mohla se spokojit s bezpečím a pohodlím své doby. Místo toho si zvolila cestu služby druhým – cestu, která nebyla ani snadná, ani přijatelná pro ženu z vyšší společnosti. Odmítla předurčenou roli a následovala vnitřní volání pomáhat. Z této dívky se postupně stala zdravotní sestra, která svým odhodláním, soucitem a vytrvalostí dokázala zachránit tisíce životů. V očích těch, kterým v tichu noci svítila lucernou na nemocniční chodbě, se navždy zapsala jako Dáma s lampou – žena, která přinesla světlo nejen do temnoty válečných lazaretů, ale i do celé historie ošetřovatelství.
zdroj: https://svet-zen.blogspot.com/2020/05/florence-nightingalova.html
Florence Nightingale se narodila 12. května 1820 v italské Florencii během cesty svých rodičů po Evropě. Její jméno bylo zvoleno symbolicky právě podle místa narození. Vyrůstala v prostředí britské vyšší společnosti, kde se od žen očekával společenský život, nikoliv profesní ambice. Jelikož ve Viktoriánské době dívky neměly možnost studovat na univerzitách, role učitele se zhostil její otec, který ji učil matematiku, filozofii a cizí jazyky.
O 17 let později Florence poprvé oslovil Bůh a v ten moment poznala, že svůj život chce zasvětit pomoci druhým. V roce 1844 oznamuje rodičům, že své další roky chce strávit na cestách v cizině, kde bude získávat znalosti a dovednosti ošetřovatelství v praxi, jelikož v té době neexistovaly žádné školy pro ošetřovatelky. Ač s tím rodina nesouhlasí, rozhodnou se ji podpořit. Florence navštívila Egypt, Řecko a Itálii, kde se potkala s významným politikem S. Herbertem, který podpořil její úsilí a později jí pomohl prosadit změny v ošetřovatelství.
V roce 1853 v Londýně přijala pozici manažerky v instituci poskytující péči nemocným dámám. Během jediného roku zde zavedla řadu inovací, které výrazně zlepšily komfort i organizaci péče. Díky jejím opatřením pacientky nově mohly přivolat ošetřovatelku ze svého pokoje, jídlo se dostávalo přímo na oddělení výtahem z kuchyně a došlo také k zavedení teplé vody či rozdělování pacientek podle diagnózy.
Britské noviny začaly informovat o otřesných podmínkách, které panovaly v nemocnicích pro zraněné vojáky během Krymské války. Konflikt, v němž se v jihovýchodní Evropě střetly ruské a turecké zájmy, měl tragické následky nejen na bojištích, ale také v nemocnicích, kde mnoho vojáků zemřelo na infekce. Florence znepokojovalo, že v nemocnicích umíralo více vojáků než na frontě. Bylo jí jasné, že pokud se nezlepší hygienické podmínky, bude úmrtnost nadále stoupat.
Florence navrhla ministru války S. Herbertovi vytvořit polní zdravotnickou službu složenou ze zdravotních sester. Herbert její návrh podpořil a následně ji jmenoval do čela této jednotky.
V roce 1854 odjíždí 39 zdravotních sester a jeptišek do Turecka, kde je čekaly neuvěřitelně náročné podmínky v místním lazaretu. V nemocnici panoval chaos – hygienické standardy neexistovaly, léky chyběly a vojáci trpěli podvýživou. Florence okamžitě zavedla povinné mytí rukou, zřídila toalety a prádelnu, zajistila vyčištění kanalizace a zlepšení větrání. Díky těmto opatřením klesla úmrtnost z 42 % na pouhá 2 % a významně se snížil výskyt nemocí jako cholera, úplavice nebo tyfus. Vytvořila tak funkční a efektivní nemocnici.
Ošetřovatelky se o pacienty staraly ve všech aspektech jejich péče, od hygieny po emocionální podporu a každodenní potřeby. Neúnavné úsilí Florence vystihuje článek, který během války vyšel v novinách The Times. Autor ji přirovnává k andělu, jenž tiše prochází chodbami. Zatímco lékaři odpočívali, ona s lampou v ruce obcházela nemocné a osobně se ujišťovala, že žádnému pacientovi nic nechybí.
Z muzea Florence Nightingalové v Londýně
Zdroj: https://svet-zen.blogspot.com/2020/05/florence-nightingalova.html
Po válce, v roce 1856, se Florence vrátila domů a Británie ji oslavovala jako válečnou hrdinku. Stala se symbolem odvahy a obětavosti - „dámou s lampou“, která zachránila životy stovek zraněných vojáků.
Po svém návratu nikdy nepřestala přemýšlet o tom, jak by mohla zlepšit systém zdravotní péče. Jedním z prvních nápadů bylo zřízení školy pro vzdělávání zdravotních sester. Díky velké vlně solidarity a finančním příspěvkům mohla investovat do zřízení první školy pro sestry, která byla otevřena v červenci 1860 v nemocnici svatého Tomáše v Londýně. Díky tomu Anglie získala po 5 letech první odborně vyškolené ošetřovatelky. Za Florence přijelo mnoho sester ze zahraničí, aby se od ní mohly učit a šířit dál její metody. Počet profesionálních sester se tak postupně zvyšoval.
Také psala knihy a zápisky o ošetřovatelství, které se staly povinnou četbou pro všechny sestry. Její pokrokové názory se setkávají s odporem zkostnatělých úředníků, ale díky matematickým a logickým dovednostem, které ji otec vštípil, dokáže být velmi přesvědčivá. Často používá praktické příklady a grafy, aby podpořila své argumenty.
Její odhodlání ji za života přineslo řadu ocenění, včetně Řádu zásluhy o britské impérium, který obdržela jako první žena. Dnes je považována za zakladatelku moderního ošetřovatelství a její jméno nese mnoho nemocnic po celém světě. Díky ní přežily tisíce životů, které by jinak byly ztraceny.
Zdravotní sestry, inspirované odkazem Florence Nightingalové, i dnes každý den čelí výzvám, které vyžadují nejen odborné znalosti, ale i nesmírnou trpělivost, soucit a odhodlání. Jejich poslání je jasné – pečovat o nemocné, ulevit od bolesti a poskytovat oporu v těžkých chvílích. Často jsou to právě ony, které stojí na první linii v péči o pacienty a svou prací ovlivňují životy mnoha lidí. Je důležité si uvědomit, jak velkou roli hrají v našich životech, a to nejen v těžkých okamžicích, ale i v každodenní péči, která je základem kvalitního zdravotního systému. Měli bychom si vážit jejich neúnavné práce, dávat jim větší prostor pro profesní růst a uznání, které si zaslouží.
Děkujeme Vám za vše, co děláte – Vaše péče je nenahraditelná.
